Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
29.08.2011, autor: -vk-, kategorie:

Eucharistie je poklad

Dojmy a to, co si ze Světového dne mládeže v Madridu přinesla Hanka ze Strakonicka se můžete dočíst níže
Eucharistie je poklad

Světové setkání mládeže v Madridu, na něž jsem se za naše čtyři farnosti (Kraselov, Volenice, Katovice a Střelské Hoštice) vydala, bylo naprosto jedinečnou zkušeností víry.


 

Nejvíce mě oslovila každodenní společná modlitba a dennodenní slavení svátostí. Doma se se mnou nikdo nemodlí, rodiče víru ještě hledají. A ve farnosti jsem jediná mladší než 40 let, takže pomáhám snad se vším – varhaničím, kostelničím, zpívám, čtu... A to je pak znát na duchovním prožívání eucharistie – prostě se na ni nesoustředím. Proto jsem tak vděčná za povzbuzení a posilu v této oblasti.

Co zní trochu divně, tak mi velice prospělo, že jsem mši ve španělštině, katalánštině či jakém jazyce skoro nerozuměla. Proto jsem začala přemýšlet, co je vlastně na eucharistii to podstatné. Společenství v Kristově jménu, Boží slovo, ve kterém přijímáme Krista, proměňování, DOXOLOGIE a pater noster, kdy už je Ježíš přítomen proměněným tělem a krví. A samozřejmě přijímání a vyslání. Eucharistie je poklad!

Důležitou duchovní zkušenost jsem také získala ve svátosti smíření. Je to taková perlička, kterou si odvážím domů. A to že víra je hlavně o vůli, ne o pocitech. Je třeba rozhodnout se a chtít zůstat věrný, i když zrovna neprožívám radostné období.
Ale popravdě, kdyby bylo další setkání za rok nebo za dva, tak bych na ně jistě nejela. Pro ty davy, kde se ukázala každá malá bezohlednost, pro stud za ten bordel, který po nás na letišti zůstal a pro to vnímání víry a celé té pouti jako „zážitek“ – všimla jsem si spousty lidí, jak při písních zvedali ruce k nebi a tiskli je na srdce, ale potom při „Skrze něho a s ním a v něm...“ nedávali pozor nebo se bavili. A při nedělní mši někteří po probdělé noci ještě spali a jiní se bavili, protože nerozuměli.
A co mi přišlo jako uražený vrchol celé pouti – že se na nás nedostalo svaté přijímání. Vím, že za počasí vinit nikoho nelze. Koneckonců přijímali jsme Krista ve společenství, v Písmu a pak duchovně. Ale kdyby každý kněz, který byl tělem Páně podělen rozlomil na třicet dílů, mohli jsme se nasytit všichni. Nebylo by to v dějinách církve nic nového!
Pouť do Madridu byla nesmírně bohatá (katecheze, svědectví, eucharistie). Je jako semínko, které bylo zaseto do zkypřené půdy a které mnoho plodů ještě přinese.

Hana Kopáčová (Kraselov)


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012