Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
29.08.2011, autor: -vk-, kategorie:

Jak Gaudí zaujal

Článek od pořadatelky z Veselí nad Lužnicí, která byla v přípravném týmu
Sagrada familia

Bude setkání v Madridu. Že bych jela? Když už se tu španělštinu učím... Nechce se mi tam, ale nechávám se ukecat. Pak zlom, všechno je jinak a já se jdu odhlásit. Jenže na DCM zrovna nikdo není a už se tam pak nějak nedostanu, a tak nakonec 8. srpna sedím ve vlaku směr Praha, s chaosem v hlavě a přemýšlím, co to zas dělám za blbost.


V Praze na mě čeká bratránek, a tak ještě posedíme u vínka řešíc složitosti lidského života. Po tříhodinovém zpoždění nakonec přijíždí autobus a cesta na předprogram může začít.

První překvapení – Annecy. Nádherný město, Alpy na dohled a setkání s lidmi z české výpravy, o nichž jsem netušila, že je tu potkám.

Vše ale vypuklo v Tarragoně. Jelikož jsem byla přihlášená v týmu pořadatelů, tak jsem vyčkávala příval úkolů, který zatím nepřicházel. Ze všech stran jsme byli uklidňovaní, ať jen odpočíváme, že v Madridu nám bude hůř. Tak jsem se potloukala městem, po památkách, muzeích a u moře. Nelze zapomenout na bezvadný den s kamarádem kaplanem a hledáním kamenných oblouků v židovské čtvrti:) Součástí předprogramu byl výlet do Barcelony, krásnýho města patřícího Gaudího architektuře. Po mezinárodní mši jsem skepticky vyčkávala v děsné frontě do chrámu Sagrada Familia, ale interiér mě vážně uchvátil. Člověk si může jen sednout a se zatajeným dechem pozorovat krásu architektury, materiálu, symbolů, vitráží... Potkala jsem se tu s kamarádkou, a protože nás Gaudí zaujal, tak jsme si pak ještě prolezly park Güel, kde jsou jeho různé výtvory.

Předprogram byl fajn, taková dovolená. Možná až zbytečně volná, protože by to mohl být dobrý čas, kdy by se člověk mohl taky duchovně připravit na následující dny, a ne se jen pasivně aklimatizovat a chodit do moře.

Pak ale přišel hlavní bod – Madrid, kde už nám začaly úkoly, takže jsem si program moc neužila. Mimo směnu jsem vždycky byla ráda, když jsem se mohla projít městem, galerií, nebo si jít popovídat k pivu s někým milým. Člověk tady opravdu zažil světovost. Jedno odpoledne po službě jsem se šla projít městem. Jelikož jsem měla přes ramena velkou vlajku, tak mě lidi zastavovali a povídali si se mnou. Dokonce mě jeden Tanzánec horlivě zval na cocacolu:) Posledním úkolem v mé službě bylo být na stanovišti po cestě na Cuatro Vientos. Překvapilo mě, že lidi, které jsem minulé dny neustále štvala poznámkami o tom, že nejsou v sektoru, nedodržují uličky a nenosí visačky, se tam na mě usmívali a děkovali, že je na cestě takhle doprovázíme. Na letišti jsme zjistili, jak je těžký najít místo pro pár lidí. Ale nakonec jsme vybojovali jakýsi prostor mezi lidmi z Francie, Karibiku a překvapivě i vedle 2 ostraváků. Déšť nevadil, zjistili jsme, že jedna pláštěnka hravě skryje i tři lidi:) Vigilie mě lehce zklamala. Po zkušenostech z Kolína nad Rýnem jsem čekala něco víc, ale holt asi větru a dešti neporučíme. Po mezinárodním noclehu a mši pod vedením papeže došlo na odjezd. Ještě zastávka ve Versailles, rozhovor o smyslu lidského života a ekonomice:) při druhém obcházení vodní nádrže v zahradách, loučení s lidmi, s kterými zas hodně dlouho nemám šanci se vidět a pak už jen domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny ...

A shrnutí? Bylo fajn se této akce zúčastnit, pro mě hlavně kvůli lidem, s kterými jsem se tam setkávala. Kvůli povinnostem v týmu jsem si z programu duchovně moc neodvezla, ale jelikož mě teď čeká služební cesta, tak mám v plánu ji prožít mimo jiné nad texty a promluvami ze setkání, takže snad z toho ještě něco naberu:)

A dík všem, kvůli nimž mi tam bylo dobře.

Anča M. (Veselí nad Lužnicí)


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012