Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
06.09.2016, kategorie: Událo se

Krakov mým pohledem

Krakov mým pohledem

Již nějaký čas před konáním světových dnů v Krakově jsem v kostele slýchávala, že se tyto dny blíží a že se za ně máme modlit. Asi jsem modlitbu přenechala ostatním. Mě vůbec nenapadlo vložit tyto dny, kterých se sama budu účastnit, do modlitby. Na setkání jsem se prostě jen přihlásila, tak nějak jsem se na něj těšila a to bylo vše. Informující maily před odjezdem jsem téměř nečetla. Sbalila jsem se na poslední chvíli a odjela do Českých Budějovic, odkud jsme se vydali do Polska. Před odjezdem jsem dostala radu, ať věci, které teď prožívám, na pouti odevzdám, ať na pouť jedu s tímto úmyslem. A s ním jsem tedy odjela.

Světové dny mládeže se konaly na konci července, od 25. do 31.7 v Krakově. Dny předtím (od 20. do 25. 7) bylo možné strávit na předprogramu. A na ten nás vyrazilo z českobudějovické diecéze kolem 150 lidí – 3 autobusy (do samotného Krakova pak dorazil ještě jeden autobus). Předprogram jsme trávili v diecézi Katowice, ve farnosti Chełm Śląski.

V Chełmu jsme bydleli v rodinách a setkali jsme se s tak vřelou pohostinností, která překvapila nejednoho z nás. Po vyprávění ostatních jsem si řekla, zdali se naši hostitelé v pohostinnosti nepředhánějí. Věřím, že ne, že jsou takto skvělí vždy a za to klobouk dolů. Program jsme prožili v doprovodu otců Marcina Chmielevskeho a Marcina Żelazneho, dvou skvělých kněží. Díky za ně! S jejich pomocí byl pro nás předprogram snadnější, a to díky jejich překladu z polštiny do češtiny či naopak. A pak překlady, doprovázení, organizace – vše bylo provázeno správným smyslem pro humor, gesty tak vtipnými, že nám všem zůstanou jistě dlouho v paměti. Náš pobyt dokázali více než mile obohatit. V rámci předprogramu jsme navštívili několik míst (kostel sv. Valentýna v Bieruńu, zámek v Pszcyně, továrnu Fiat v Tychy, Osvětim), účastnili se koncertu na letišti Muchowiec, setkání na stadionu v Tychy,…Ty dny tam byly prostě pohodové. Celý předprogram se nesl v takové fajn přátelské atmosféře, skoro až rodinné, neboť jsme se každý den společně všichni scházeli, modlili se, jedli, trávili čas. Jako důležitá jsem vnímala i každodenní setkání s hostitelskou rodinou. Pro mě to byla setkání s konkrétními lidmi, kteří s námi sdíleli své radosti a starosti, kteří nám dali nahlédnout do svých životů, do jejich farnosti, historie města a celého Polska.

       Program v Krakově jsme již trávili každý po svém, v menších či větších skupinkách. Každý den jsme měli možnost účastnit se programu v českém národním centru v  cisterciáckém klášteře v Mogiłe, kde jsme se vídali se všemi ostatními Čechy z dalších diecézí. Zde byl pro nás každý den připraven duchovní program - mše, katecheze, modlitby a zábavný program. Bylo to i místo odpočinku, posezení u kávy, popovídání si s ostatními. Na různých místech Krakova pak byly programy národní, jako festival mládeže či Křížová cesta s papežem… Tak se každý mohl účastnit programu připraveného, a nebo se toulat Krakovem a tvořit program vlastní. V sobotu jsme se vydali na Campus Misericordiae, prostor, kde jsme večer prožili vigilii se Svatým otcem a následující den nedělní mši svatou. Zakusit takové společenství, setkání, kde bylo přítomno tolik lidí z různých kontinentů, zemí, kultur, shromážděných na jednom prostranství se Svatým otcem uprostřed nás, bylo něco krásného.

Pro některé byla pouť náročná či nesplnila jejich očekávání. Avšak pro život víry je třeba někdy vybočit z reality každodenního života a zažít něco mimořádného. Někdy je mnohem lepší nemít žádná očekávání, neboť to, co má pro nás Pán připraveno, je mnohdy lepší a zajímavější. Je třeba slevit ze svých nároků a přijmout třeba i to, že se kvůli množství lidí zaseknete na cestě v přeplněné tramvaji a nestihnete dorazit na program, na kterém jste chtěli být. A třeba je to dobře, neboť zážitek, který si s novými přáteli z tramvaje odnášíte, byste na programu nezažili. Snad většina z nás byla nadšených, plných radosti z přítomnosti Pána a ze společenství víry a modliteb, které nás zde spojovalo. Udržet si toto nadšení není jednoduché, přesto doufám, že tento prožitek byl pro nás jakýmsi dobitím baterií, které do našeho života přinesou světlo a že radost z Boha z nás bude zářit a bude na nás vidět.

Díky za nové přátele, které jsem mohla poznat, za kněze, kteří nám byli duchovní a nejen duchovní oporou, a díky za všechny dobrovolníky. To je jedna z věcí, která mě na setkání fascinovala, vidět nasazení mladých lidí, kteří jsou ochotni dát svůj čas ve prospěch druhých, ochotni vzdát se programu, kterého jsme se všichni účastnili a být k dispozici jinde.

Slova, která jsem od papeže Františka slyšela, byla malou odpovědí na to, s čím jsem do Krakova přijela. Možná to byla nejen tato slova, ale všichni mladí kolem, kteří svědčili svými skutky a chováním. Skrze každou ochotu, pomoc, úsměvy, jsem se setkávala s Ježíšem. A toto setkání s Ním mi dalo novou životní sílu a naplnění. A především zkušenost, že pro mou víru je důležité opírat se o víru druhých. A to si z tohoto setkání odnáším.

Anna Líbenková


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012