Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
29.08.2011, autor: -vk-, kategorie:

Mše v býčí aréně

Článek od animátorky z Vimperka a účastnice WYD Madrid 2011
Mše v býčí aréně

Po  týdnech těšení se a strachu z toho, co bude, konečně nadešel den D - pondělí 8.8.2011 Následovala dlouhá cesta autobusem, s příjemnou přestávkou ve francouzském městě Annecy. To mě naprosto uchvátilo svou krásou. Vysoké hory a v údolí mezi nimi nádherné jezero. Památky na každém kroku a milí lidé, kterým nevadilo že neumím francouzsky.

Potom dny v diecézi Tarragona. Moře, žlutí voluntéři, menší španělský chaos, sladké bagety, Don Simon, Gazpacho a spousta Čechů. Dokonce se mi tam povedlo potkat žebráka, který pochází z Čech. Líbily se mi české mše, na kterých jsem si mohla uvědomit, kolik nás tu vlastně je. Ale první masovou akcí která mi ukázala, co doopravdy pojem „masová akce“ znamená, byl den Katalánska v Barceloně. To bylo lidí! A prohlídka města... Sagrada Familia nemohla nechat snad nikoho chladným a rozpoutala bouřlivé diskuse o kráse/ošklivosti této katedrály. Posledním velkým zážitkem z Tarragony byla závěrečná mše v aréně, která byla opravdu moc hezká a snad nikdy na ni nezapomenu. Následné vystoupení místních bylo pověstnou třešničkou na dortu. Poslední věc z Tarragony - objednáte-li si „ice coffee“ nečekejte ledovou kávu, dostanete presso a k němu skleničku s kostkou ledu.

Přesun autobusy do Madridu, při kterém z oken autobusu nebylo vidět nic než vyprahlou zem, proběhl bez problémů, a tak už jsme se mohli pustit do prozkoumávání batohu poutníka, místa ubytování a konečně vyzkoušet opravdové španělské jídlo. Stravování v restauracích po bagetovém týdnu opravdu přišlo vhod. Škoda únavy, kvůli které jsem si z ranních katechezí neodnesla tolik, kolik by bývalo bylo možné. Zajímavá byla i diskuse ve skupinkách, kdy nikdo nevěděl, kolik se nás příště sejde:D Velké akce jako vítání papeže a křížová cesta měly zajímavou atmosféru, i když jsem toho moc neviděla, tak ten pocit, že jsem přitom, stál zato. Při těchto příležitostech se daly dobře pozorovat rozdíly mezi jednotlivými národy. Někteří byli organizovaní, jiní se, stejně jako Češi, vyskytovali po malých skupinkách. Někteří zmenšili svůj osobní prostor, aby se vešli i další, jiní si ho bedlivě střežili. I Madrid samotný měl co nabídnout, tolik památek jsem neviděla ani za posledních pět let dohromady.

A nakonec samotné setkání s papežem na Cuatro Vientos. Zjištění, že dva miliony lidí je opravdu hodně, sektor je opravdu malý a jedna karimatka pro jednoho člověka je přehnaný luxus, nás hodně překvapilo. Potlesk, když pálící slunce zastínily mraky a rychlé hledání pláštěnky, když se těch mraků ukázalo poněkud více. Adorace, při které se všichni dokázali ztišit byla asi nejsilnějším zážitkem. A potom krásný pocit, když přestalo pršet a udělalo se teplo, takže jsme hned zase uschli. Druhý den mše, při které už mnoho lidí odcházelo, takže zážitek nebyl tak silný jako předchozí den. A pak už jen popadnout batoh, karimatku, spacák a jít se prodrat davem k nejbližší stanici metra.

Anežka Štouralová (Vimperk)


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012