Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
07.07.2011, autor: Marek Novák, kategorie: Rozhovory

Nejvíce veselých historek jsem prožil se svým kolegou

Rozhovor s Pavlem Pokorným

 

Pavel Pokorný

 

Pavle, jak jsi se k práci na DCM dostal?

Po svatbě v roce 2005 jsem hledal práci a protože jsem již za studií na teologické fakultě pomáhal při organizaci akcí DCM A TAKÉ JSEM PŘEDNÁŠEL NA PRVNÍCH ANIMÁTORECH (JIH), tak jsem zašel za Petrem Gabrhelem, který tenkráte na DCM dělal a zeptal jsem se, jestli by bylo možné na centru pracovat. On zašel za otcem biskupem Jiřím a ten souhlasil, a tak jsem 1.2.2006 nastoupil.

Jak dlouho jsi na biskupství působil?

Bude to asi znít zaokrouhleně, ale přesně 4 roky (na den).

Co všechno patřilo k náplni Tvé práce, Tvé služby?

Organizace a lektorská činnost na animátorském kurzu (Východ, V.-Východ), organizace ostatních setkání: diecézního setkání s otcem biskupem před Velikonocemi, komunikace s kaplany pro mládež, s mladými, kteří s námi spolupracovali, s ostatními kněžími. Účty našeho centra, psaní žádostí na zahraniční granty. S kolegou (ale i kamarádem) Vlastimilem jsme byli v kontaktu s kolegy z pasovského a lineckého centra. Společně jsme pak uskutečnili akci na hradě Altpernstein s názvem Groove Castle. Na tuto akci jsme se vždy těšili, i když to bylo náročné. Také jsem psal články do diecézního zpravodaje Setkání, ale to jsme psali všichni, takže nelze mluvit o nějakém speciálním úkolu.

Jak hodnotíš toto období z pracovního hlediska? Na co jsi obzvláště hrdý a kde byly rezervy?

To je těžká otázka. To by měl hodnotit asi někdo jiný. Ale dobře: hrdý jsem na vztahy, ve kterých jsem mohl být nápomocen lidem, aby nějak chopili svůj život a hledali cestu, která je správná a snad na ní vytrvají. Mnoho jsem se od mnohých mladých naučil a jsem moc rád, že jsem je mohl potkat. Takže spíše šlo o oboustranné ovlivnění. Nikdy jsem nechápal práci s mládeží jako „jednosměrnou“ aktivitu od nás (DCM) k nim (těm, co potřebují pastorovat).

Rezervy: no, těch mám určitě hrozně moc. Systematičnost, pořádek ve věcech, dotahovat malé úkoly, abych mě potom nezavalily ty velké – všechny výše jmenované vlastnosti bych mohl o mnoho procent vylepšit… (zeptejte se mých kolegů J ).

Přinesla práce na DCM nějaké pozitiva pro Tvůj osobní život?

Veliká pozitiva – musel jsem se naučit komunikovat s různými lidmi, formulovat svoje názory tak, aby byly srozumitelné a zároveň neztratil „svoji tvář“. Někdy to bylo velmi těžké, ale práce na DCM mi mnoho dala.

Seznámil jsi se s nějakými zajímavými lidmi?

Určitě ano. Potkal jsem mnoho lidí, kteří v církevním světě něco znamenají, ale na druhou stranu jsem potkal mnoho bezejmenných, jejichž víra mi byla vzorem. Nikdo je možná nezná, jejich jména se neskloňuji v „církevních kuloárech“, ale přesto žijí svůj život odpovědně a víra se u nich neprojevuje každodenní přítomností na mši svaté, ale životem pro bližní (ve kterých je v eschatologickém napětí přítomen sám Kristus – srov. Mt 25).

Vzpomeneš na nějakou veselou historku?

Nejvíce veselých historek jsem prožil se svým kolegou a kamarádem Vlastíkem Sekyrkou. S ním jsem se nasmál tolikrát, že si nemohu ani spočítat. Vzpomínat bych musel dlouho, tak to asi nechám bez odpovědi.

Jak vidíš budoucnost DCM či mládeže českobudějovické diecéze?

Vidím ji dobře. Myslím si, že v této diecézi je mnoho mladých, kteří se zapojují a snaží udělat něco pro druhé, organizovat setkání mladých ve své farnosti, vést společenství, prostě oživovat – animovat duchovní život ve farnosti. A DCM může těmto mladým pomoci při formaci i vzdělanosti ve věcech, které mladý k této činnosti potřebuje. Takže budoucnost vidím docela dobře.

Je nějaká akce na kterou zvláště rád vzpomínáš?

Jak už jsem řekl, vzpomínám na akce v Rakousku, společná tradiční akce Groove Castle a nemohu také zapomenout na pelhřimovské animátory (oba dva kurzy) – tam jsem jezdil obzvláště rád. Jak by řekl klasik – nechal jsem tam kus srdce. Ale tím nechci říci, že ostatní animátoři a jejich setkání mi nezůstanou ve vzpomínkách. Spíše bych řekl, že víc jak akce, mě vždy zajímali konkrétní lidé, to, co oni tam prožili a co jim ta akce dala než to, jestli vše perfektně klaplo a tak, protože chybuje každý (i ten spravedlivý J ).

Jak bys povzbudil a před čím bys varoval případné uchazeče o práci v církvi?

To je těžká otázka.  Povzbudil bych v tom, že se člověk může ztotožnit s tím, že pracuje pro svatou věc, pro největší zákon církve, jak říká kodex církevního práva ve svém posledním kánonu: suprema lex salus animarum – největším zákonem je spása duší.

A před čím bych varoval? – před tím, že všude dělají jenom lidé, kteří mají své vrtochy, chyby, slabosti, limity a někdy si člověk může říci, že za dveřmi církve se nacházejí jen světci, ale ono tomu tak není. Tento logický předsudek může někdy zabolet a člověk si někdy zklamání z lidského faktoru může spojovat s celým systémem, tak nějak tak.

Jak vnímáš celonárodní pastoraci mládeže ze své pozice?

No, to je záludná otázka. Já sám nejsem přívržencem velkých masových akcí, ale samozřejmě to nikomu nemohu brát a ani ho nějakým způsobem omezovat. Sám jsem se zúčastnil velkých setkání CSA Litomyšl 2006, CSM Klokoty 2007 – a to, co jsem tam prožil, byl hlavně velmi hluboký zážitek toho, že se ještě v tomto národě najde tolik mladých lidí, kteří dokáží dát svůj čas ve službu druhým, aniž by si tyto velké akce užili ve smyslu připraveného programu, přednášek, velkolepých mší s otci biskupy…

To, co jsem si odvážel z těchto akcí nebyl euforický zážitek, jak super je být věřícím, ale to, že tady je ještě skupina mladých, kteří se dokáží obětovat. Ale abych odpověděl na otázku: celonárodní pastoraci mládeže vidím spíše jako určitou prezentaci kvantity katolické církve. Na velkých setkáních jde hodně o efekt, o to, že emoce a posilněná víra mladých může být jako dobití baterie, ale všední reálný život je o něčem jiném. Asi by se mnou teď polemizovalo mnoho lidí a já jim jejich názor neberu, ale já mám svůj a v rámci toho mě velmi osvobodila a oslovila kapitola z knihy Tomáše Halíka O cudnosti víry z knihy Noc zpovědníka.

A ohledně pastorace mládeže na diecézní úrovně zcela souhlasím s otcem biskupem Jiřím Paďourem v tom, že musí vycházet z života farnosti, kde kněz je ten, kdo může mladé oslovit a zajímat se o jejich životy. DCM je může pozvat na kurz animátorů, na školu partnerství, ale kontakt je pětkrát do roka, což je třešnička na dortu. Každá diecéze to možná má jinak a myslím, že by to tak mělo být, protože uniformovat a sjednocovat tak dynamický fenomén jako je pastorace je dle mého fanatismus, ale jak říkám, je to jen můj názor, ve kterém se mohu mýlit.

Jak hodnotíš činnost Center života mládeže?

Obdivuji mladé, kteří dají rok či více života církvi tímto způsobem. Nehodnotím je, s obdivem je pozoruji a musím říci, že kolegové z DCŽM mně byli velkou oporou a rád jsem s nimi spolupracoval.

Jaké vidíš úskalí v práci s mládeží?

Úskalí vidím v tom, že člověk má pokušení jim naordinovat svoje řešení, svoji spiritualitu, kterou považuji za správnou a neptat se „jak to mají oni“. Mládež – to nejsou ovce, které potřebují zformovat naší spiritualitou. Ano, cíl práce je JEDEN (Kristus), ale nutit je, aby šli po „mé cestě“, měli stejné názory jako já, modlili se stejné modlitby a stejně dlouho, je dle mého veliké úskalí. A vůbec nepochybuji, že pokud se někdy něco takového děje (a mohl jsem to dělat určitě také – tato kritika se mi nevyhýbá), tak to ti lidé dělají s těmi nejlepšími úmysly.

Co je na mládeži pozitivního či na práci s ní?

Co? No hlavně to, že v mladých je budoucnost – oni mají před sebou celý život a mohou si ho pokazit a nebo ho učinit svatým (je to fráze, ale je to tak). Je mi sice jen 31 let, ale často jsem si říkal, je to jedno, už se nic nezmění a podobné ty rezignující řeči, ale mládí – to může ještě vše změnit a když už nezmění svět kolem sebe, tak může na dlouhou dobu změnit svět v sobě, jak říká Bono Vox (ale to mohou vlastně všichni).

A pracovat s lidmi je hrozně veliké dobrodružství a člověk se tím dozvídá také mnoho o sobě samém. Pracovat s mládeží také znamená stárnout pomaleji. Můj kolega a kamarád Vlastík mi vždy říkal: „připadám si s nimi mladší.“

Rozhovor připravil Marek Novák


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012