Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
09.01.2015, kategorie: Událo se

Pouť důvěry s komunitou Taize

Pouť důvěry s komunitou Taize

 

Na přelomu roku se v Praze uskutečnilo Evropské setkání mládeže pořádané komunitou Taize. Setkání se účastnilo kolem 30 tisíc mladých z různých koutů Evropy. Zázemí jim poskytli farnosti v Praze i v okolí, mnozí byli ubytováni v rodinách, další prožívali setkání ve školách. Ráno se scházeli v hostitelských farnostech ke společné modlitbě, po které následovala diskuze a vzájemné sdílení v mezinárodních skupinkách. Polední modlitby se konaly v různých chrámech v centru Prahy. Odpoledne si mohli účastníci vybrat z nabídky tematických workshopů, mnozí vyráželi obdivovat památky a krásy Prahy.

Vrcholem bývaly večerní modlitby, které probíhaly najednou v několika halách výstaviště a také v katedrále. Texty z Písma prokládané zpěvy z Taize, ticho, zamyšlení, přímluvy – byla to úžasná atmosféra modlitby a jednoty. Samotný silvestrovský večer strávili mladí v místních společenstvích, nejprve společnou modlitbou za mír a pak Festivalem národů, kdy si zástupci každého národa připravili pro ně typické vystoupení.

Na následujících řádcích si můžete přečíst, jak toto setkání prožívali mladí z naší diecéze.

 

Na setkání jsem přijela jako dobrovolník už 27. Dostala jsem s kamarádkou za úkol pracovat v tiskovém centru. Vůbec jsme netušily, do čeho jdeme, ale nakonec to bylo zajímavé, i když někdy náročné. V tiskovém centru jsme jednali s novináři, posílali je na správná místa, občas něco překládali… Líbilo se mi, že když ti všichni novináři – profesionálové jednali s námi – amatéry, nikdy nám nedali najevo, že něco děláme zmateně nebo nevíme. Když teď na setkání vzpomínám, vybavuje se mi hlavně kontrast mezi mou „upovídanou“ a hektickou prací a večerním ztišením při modlitbě. K modlitbě mám ještě jednu vzpomínku – na slepou paní, která se úplně sama vypravila do katedrály na poslední večerní modlitbu. Spoléhala na to, že na zastávce potká někoho, kdo jí s cestou pomůže. Ta její důvěra mi přijde úžasná!

Katka Machulová, Ledenice

 

Setkání Taize v Praze bylo pro mne nesmírně silným zážitkem, velkou duchovní zkušeností. Hranice mezi lidmi, ať už národní nebo církevní, se jakoby rozplývaly, aniž bychom přicházeli o svou identitu, naopak. Byl to úžasný zážitek pospolitosti a velké rodiny křesťanů, kteří máme přece většinu společného. Spiritualita Taizé je mi blízká, mám ráda modlitby i písně. Komunikace v angličtině byla náročná, ale přesto jsme si rozuměli, byli jsme "na stejné vlně", a pak i lámaná angličtina dokáže vyjádřit velkou hloubku. Vše se neslo v duchu respektu ke druhým i v jejich odlišnosti. 

Josefka Absolonová

   

 

No byla to moje první takováhle velká akce, a byl to docela zážitek, tolik křesťanů na jednom místě...až tam jsem si nějak uvědomil, jak k sobě všichni patříme, ještě když nás Duka zdravil od Papeže. A prostě úžasný zážitky pořád - modlitby, zpívání v metru, skupinky v kostele...všude panovala nádherná nálada, všichni se smáli, mluvili krkolomnou angličtinou a nikomu to nevadilo...no super.

Honza Tylk, Jindřichův Hradec

 

Taizé setkání pro mě bylo asi nejsilnějším a nejkrásnějším setkáním s Bohem - v modlitbě i druhých lidech - v životě. Plně jsem tam vnímala, že nejlépe lze víru žít společně a že společenství křesťanů není tak malé, jak se nám může někdy v naší izolovanosti jevit. A pak ta atmosféra! Byla to jedna velká slavnost, party, pokud chcete. :)

Lída Čandová, Lhenice

 

 

Jako účastník tohoto setkání bych se chtěl podělit o několik zážitků z těchto dnů důvěry. Už při příjezdu nás čekalo milé přivítání a vřelá atmosféra. Příjem probíhal pokojně a hlavně bez všudypřítomného stresu. Setkání bylo postaveno na třech modlitbách denně. Ráno jsme se na modlitbu scházeli v hostitelských farnostech. Po modlitbě následovala diskuze nad texty písma svatého. Bylo velice přínosné, že jsme diskutovali o všem otevřeně a pod vedením animátora. Animátorské vedení je pro každou skupinku velice důležité. Bylo cítit, že Svatý Duch Ježíšův se promlouval jak ze srdcí, tak do srdcí.

Velice podnětné bylo také to, že jsme se setkávali nejen jako lidé různých zemí, jazyků, kultur a tradic, ale také jako lidé různě smýšlející a různého vyznání. Tato různost vyznání, pramenící z Jednoty, kterou je Ježíš, přímo jakoby sama napomáhala k růstu k Němu. Nebyl jsem sám, kdo vnímal, že odlišnosti na poli víry nás spíše spojují než rozdělují – pokud se tedy v rozhovoru soustředíme na Ježíše.

Bylo dobré, že jsme se na polední modlitby setkávali v centru Prahy. Mohli jsme tak obdivovat její krásu a mohli jsme se tak setkávat i se svými krajany. Po obědě jsme si mohli vybrat ze široké škály workshopů, které byly přehledně uskupeny a bylo možné se na ně díky přehledné mapě v pohodě dostat. Na mě udělalo dojem například povídání dobrovolníků vyslaných z Taizé, kteří vypravovali o tom, jak strávili měsíc v malé komunitě (3-4 mladí). Tyto minikomunity byly vyslaná z Taizé do náhodných měst v Evropě. A svědectví těchto dobrovolníků, bylo přímo ukázkové, jako z doby prvních křesťanů. Šířil se kolem nich pokoj a radost. Zajímavé bylo to, že tito lidé byli často jiného vyznání a předem se ani neznali. Bylo na nich vidět, že když nás Ježíš vede k jednotě nabízí nám různé cesty, a když nabízíme jeho pokoj, dostává se ho hojně všude i přes naše mínění jinakosti víry. V jednotě spojeni v Ježíšově jménu jsme tyto dny završili 1. ledna společnou ekumenickou modlitbou v katedrále na pražském hradě. Je pokoj přinášející směřovat spolu někam, kam nás vede Ježíš…

Míra Urban

 

 

Evropského setkání mladých v Praze jsme se s bráchou zúčastnili jako dobrovolníci. Náš tým měl na starosti jednu z modlitebních hal na Letňanech. Opravdu to stálo za to. Být s těmi lidmi, pomáhat jim, společně se modlit, jíst… Vidět, že věci fungují i díky mně… Moci být nástrojem, skrz který proudí Duch Boží, nástrojem Jeho pokoje… Neobyčejným zážitkem bylo požehnání od bratra Aloise. V naší hale byl hned první večer. Jemnost jeho křížku na čele byla až nadpozemská. On byl tak plný pokoje a míru. Dotek Boží z něj přímo zpíval.

Jarka Blažková

 

Já jsem se zapojila do organizace - měla jsem na starost ubytování a program v jedné škole pro 100 účastníků. Na začátku jsem se toho bála, ale pak mi organizátoři poslali na pomoc 5 dobrovolníků z Ukrajiny a Polska. Hned při seznámení jsem pochopila, že z nás bude dobrá parta. Ačkoli jsme většina byli na takovémto setkání poprvé a tuto práci jsme nikdy předtím nedělali, společně a v nadšení pro věc a pro účastníky, jsme všechno v pohodě zvládli a týden probíhal velmi pohodově a přátelsky.

Marta Němečková, Písek

 

                                    

 

Nezapomenutelným je pro mě kromě modliteb v přeplněných halách a cestování přeplněným MHD, kde se navzájem prolínal zpěv Španělů s marnými pokusy Francouzů vyslovit název zastávky „Ořechovka“, také festival národů a zjištění, že i ty ukrajinské koledy mají kouzlo a u německých jazykolamů jde vážně o jazyk. :-) Takže hurá na učení cizích jazyků? Ale jaký přednostně? Přece Španělštinu!

Katka Mrvíková, Vodňany

 

 

Na těchto dkazech naleznete oficiální fotografie, promluvy bratra Aloise       

a také přenosy některých modliteb.                                                                                   


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012