Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
15.07.2015, kategorie: Událo se

První den

vzpomínky na začátky DCŽM Ktiš
První den

První den

Fara na Ktiši byla v padesátých letech zabraná státem; Za totality tady měly Státní lesy ubytovnu, skladiště sena a jiného krmení pro dobytek.

Když jsme ktišskou faru po revoluci poprvé navštívili, byl dům v zoufalém stavu: vše vybydlené, zplundrované, klasická pohraniční ruina.

Díky penězům z Pasova a Lince a práci českých rukou jsme nyní prožívali zázrak: po několika letech rekonstrukce byla zřícenina jako v pohádce proměněna v mládežnický dům. Vše opraveno, ze stodoly vznikla kaple Svaté rodiny - úžasné dílo pana Ant. Kloudy, tajně vysvěceného kněze.

10. června 1995 byla docela obyčejná sobota, přesto na Ktiši vzniklo něco nového, Bohem požehnaného.

Dopoledne jsme v kapli slavili první mši svatou: otec biskup Antonín Liška spolu s pasovským biskupem Franz Ederem při ní kapli i dům posvětili. Svěcenou vodou biskupové nešetřili, k tomu mladí z Vimperka nadšeně zpívali a hráli.

Pro malou vesničku to byla mimořádná událost: dva biskupové, pan generální Václav Dvořák, dalších 6 kněží (včetně P. Mirka Šimáčka a kněží - mládežníků z Pasova a Lince), dva jáhni. Přijely dva autobusy původních obyvatel Ktiše z Německa, pan stavitel Jirkovský, starosta obce, místní i další hosté. Z pasovské diecéze mládežníci zapůjčili skládací stoly a lavice, Češi zajistili pohoštění.

Ve vzduchu visela už dlouho diskutovaná otázka: co bude se Ktiší dál?

Už několik měsíců jsme se otce biskupa na několika úrovních ptali, mládežnický spojenec pan generální na biskupství nenápadně nadhazoval tuto otázku, mládežníci z Pasova (motor všeho Markus Spieker) i z Linze byli zoufalí – tolik marek a šilinků přestavba stála – a jaká bude budoucnost? Všem bylo jasné, že tady musí žít a pracovat tým mladých a kněz.

Musí přinést do zdí život.

Otec biskup Antonín k tomu všemu mlčel. Už předtím se několikrát nechal slyšet, že Ktiš byla špatná volba, vyhozené německé peníze. „Na Ktiši nejsou věřící, pořádné dopravní spojení a vůbec: je to na konci světa. Mládežníci z Pasova, Lince i Budějovic si Ktiš přesto prosadili.“

Už bylo odpoledne, podávaly se koláče, kafe i čaj, když pan biskup konečně řekl větu, na kterou všichni čekali:

„P. Švehla to dostane na půl roku na starost, ale musí se postarat, aby Vodňany bez něho fungovaly.“

Sv. Florián a jeho přátelé z nebe celou slavnost sledovali. Okamžitě podali zprávu vyšším instancím: „Ktiš je posvěcena a konečně schválena. Uvolněte stavidla Božího požehnání!“

Nemuseli říkat dvakrát. Od toho dne to na Ktiš padalo a pršelo, často z nebe i lilo.

Během několika týdnů byl čtyřčlenný tým kompletní (Helena Vilímová, Katka Kotašková, ing. Jan Hašek a P. Slávek Švehla). Nebyli jsme sami: z mnoha stran (Prachatice, Vodňany, Vimperk a především Český Krumlov) jsme cítili obrovskou pomoc, solidaritu a přátelství.

Socialistická středisková obec Ktiš na okraji vojenského prostoru Boletice se díky diecéznímu centru mládeže – farou u svatého Floriána - stala místem dobrodružství, setkání, duchovních cvičení, formací animátorů, mnoha ztřeštěností i radostí, novým pojmem v diecézi.

To však v den svěcení ještě nikdo netušil.

P. Bohuslav Švehla

 (3. června 2015 - podle osobních zápisků a vzpomínek po 20 letech)


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012