Reportáž z exercicií
Asi většině z účastníků (dohromady jich na Ktiš přijelo čtrnáct odvážlivců) nebylo známo, co si pod pojmem exercicie mají konkrétně představit. Proto se příjezdový večer nesl v duchu překvapivého poznání a vzájemného seznamování. P. Roman se zhostil vedení celého pětidenního programu a vysvětlil nám, že hlavním prostředkem bude ticho. Silencium trvalo od sobotního rána do pondělka a umožnilo nám eliminovat rušivé jevy takovým způsobem, abychom se mohli naplno věnovat Bohu. K rozjímání našeho vztahu s Pánem nám pomohl biblický text (– rozmluva se samařskou ženou Jan 4, 1-42), který nám byl postupně dávkován v jednotlivých dnech exerciciích. Již první večer jsme si vyslechli první promluvu, jejímž podkladem byl začátek rozebíraného textu. Měli jsme možnost popřemýšlet, v jakých podmínkách a všednodennostech se teď právě nacházíme. A zároveň jsme byli povzbuzeni, že Ježíš nám rozumí, i on je cestou unaven a usedá u naší studny, je s námi přítomný.
Ranní modlitby probíhali způsobem, že jsme si přečetli společně žalm a následovaly díky, chvály, prosby nad daným žalmem. Denní program pak dále obsahoval snídani s hudebním podkresem ve stylu klasiky (to abyste se cítily trapně, že i při stolování je ticho); pokračoval promluvou následovanou osobním prostorem přibližně s 45 minutami pro rozjímání tématu, obědem, tichou J siestou, druhou promluvou, následné osobní rozjímání, třetí promluvou, následné rozjímání, reflexe (sdílení, co vás oslovilo, a jak zvládáte silentium), mše svatá, večeře, a posledním bodem dne byla adorace. Věřte mi, že na reflexi se vysloveně těšíte, uvědomíte si hodnotu mluveného slova každého účastníka a nasloucháte plnými doušky. I slova, která vy vypouštíte do světa, si pečlivě zvážíte a taky si některá rozmyslíte, protože jsou třeba zbytečná.
Na příběhu samařské ženy jsme si mohli uvědomit její postupné poznávání Ježíše Krista a jaký dopad má živé boží slovo dopad do našeho života. Uvedu vám některé myšlenky, nad kterými jsme rozjímali. Kde vnímám, že Ježíš touží jako první „dej mi napít“. Jak to, že vůbec po nás takovou věc chce, jaká je naše představa, proč s námi chce mít Bůh něco společného? Kdybychom my sami znali boží možnosti, sami bychom požádali. Lidsky nazíráme na věc a říkáme „vždyť Ty ani to vědro nemáš“, ale uvědomme si, že právě Bohu můžeme přikládat vyřešení situací, tomu, který má moc záchrany, spásy. „Pane, dej mi té vody, abych už nemusela pro vodu“ tady se nám míjí představy o tom, co nám On nabízí, a s tím, co my chceme. Samařské ženě pak Ježíš odhaluje pravdu o ní samé, ukazuje jí , že těch pět mužů představuje falešná řešení. Někdy i my si něco kompenzujeme, zakrýváme pravdu, ale Ježíš nám pomůže ji odhalit a s Ním to zvládneme. Jak jsme v příběhu pokračovali dál, mohli jsme si poskládat momenty našeho života, v kterých nás Ježíš zachránil, a také se zamyslet nad tím, zda o těch momentech svědčíme druhým lidem.
V pondělí večer skončilo silentium, někteří hořce zaplakali a někteří byli rádi, že přežili krizi. A následovala večeře v podobě opékání buřtů, pří které bylo sdílení dojmů z celé akce. To už se pomalu blížil konec, ten definitivní byl následující den a byl završen mší svatou a obědem. Za všechny mohu říct, že věříme, že Ježíš Kristus je Spasitel každého člověka, víme to, ne proto, že o tom Roman celou dobu mluvil, ale proto, co nám Pán učinil, co nám dal s milosti zakusit, co jsme s Ním mohli prožít a prožíváme v každodenním životě.
Helena Strnadová
Exercicie na Ktiši
téma: Ježíš, můj Spasitel. Hlavní přednášející: P. Roman Dvořák