Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
21.08.2015, kategorie: Rozhovory

Rozhovor s P. Jozefem Gumenickým

Rozhovor s P. Jozefem Gumenickým

 1. Představil by ses nám a řekl něco o sobě?

Jmenuji se Jozef Gumenický, je mi 36 let a jsem knězem naší českobudějovické diecéze, vysvěcen jsem byl před dvěma lety. Pocházím z východního Slovenska z obce Dlhé nad Cirochou. Jsem nejmladší ze tří bratří, ale jeden z nás je již skoro deset let ve věčnosti. Vystudoval jsem Filosofickou fakultu v Ružomberoku a několik let jsem působil jako učitel slovenštiny a dějepisu na Gymnáziu v Humenném. Za zkušenost práce ve školství a mezi mladými lidmi jsem nesmírně vděčný a jsem rád, že jsem v ní mohl a pořád mohu pokračovat i jako kněz. Ke kněžství jsem se připravoval v Arcibiskupském semináři v Praze a studoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy.

2. Jaká je Tvá nynější pozice, co máš všechno na starosti?

Byl jsem otcem biskupem jmenován diecézním referentem pro pastoraci a v rámci této pozice bych měl metodicky koordinovat práci našich třech pastoračních středisek – pro rodiny, katechety a mládež. Zároveň jsem se stal ředitelem Diecézního centra pro mládež a Diecézního centra života mládeže na Ktiši – do této úlohy nastupuji po otci Romanovi Dvořákovi, který přijal od otce biskupa jiné důležité pověření.

 

3. Co si myslíš, že je pro dnešní práci s mládeží důležité a jak se na práci s mládeží těšíš?

Jednou jsem již pro web dcm na tuto otázku odpověděl, že je důležité dát do ní srdce a brát ji naplno. Dát se celý k dispozici do služby. Myslím, že práce s mládeží vyžaduje i určité schopnosti – pedagogické, organizační, spirituální a mnohé další. Osobně vnímám, že velmi důležitou složkou této služby je osobní modlitba za mladé lidi a osobní doprovázení – být ochotný k naslouchání, když je třeba i o půlnoci. Na práci se těším a jsem rád, že jde o týmovou práci – že na to nejsem sám. Více se obávám ty koordinační složky – zde budu muset nabírat mnohé zkušenosti a asi se nevyhnu ani mnoha chyb.

4. Na jakých akcí mládeže jsi byl, ať už jako účastník nebo organizátor a která Ti nejvíc dala do života?

Jako středoškolák jsem se dlouho pohyboval v prostředí salesiánské rodiny, takže těch akcí bylo jistě mnoho – ať v menším nebo velkém rozměru. Nemůžu opomenout naše spolča – slovensky stretká, kde jsme jako parta mladých lidí mohli společně sdílet radost z mládí i z daru víry. Rád vzpomínám na Světové setkání mládeže se Sv. otcem Janem Pavlem II. v Paříži v roce 1997 – ta akce byla pro mne velkou vzpruhou a povzbuzením před nástupem na vysokou školu.

5. Který verš z Písma Ti v této chvíli dává největší radost, sílu a naději?

V hektické době kolem mého přeložení mi bylo útěchou evangelium o zázračném rozmnožení 5 chlebů a 2 ryb – moc toho nebylo, ale Pán to dokázal použít pro dobro mnoha lidí. Tak snad si použije i to málo, co mu mohu nabídnout – něco málo zkušeností a schopností a ochotu sloužit mu s radostným srdcem.

6. Jaké je Tvé životní motto?

Nikdy jsem to jako motto nebral, ale když jsem se jako novokněz představoval v budějovické katedrále, použil jsem slova Josefa Egyptského: Jsem Josef, váš bratr. O to jsem se snažil a budu snažit i nadále – být bratrem všem, ke kterým mě Bůh posílá.

7. Čeho si na církvi ceníš? / Jak vidíš církev?

Vnímám ji jako rodinu. Žádná rodina není ideální, ale přece poskytuje zázemí domova. A to v církvi nacházím. Mám ji rád. Zvláště na české církvi si cením svobodu – dýchá, myslí i mluví se mi zde skutečně svobodně.

8. Který svatý je Tvůj oblíbený přímluvce?

Samozřejmě, moji nebeští patroni – sv. Josef, sv. Michael – biřmovací patron. Mám rád i Josefa z Arimatie – nebylo ho v Ježíšově blízkosti moc vidět ani slyšet, ale dokázal být v správném čase na správném místě a prokázal mu poslední, ale velmi důležitou službu lásky – pohřbil ho.

9. Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý?

Strojvůdcem a pak učitelem. To první se nenaplnilo, to druhé ano.

10. Co pro Tebe znamená dar kněžství?

Nezasloužený dar od Pána a skutečné hluboké naplnění života.

11. Co bys přál každému člověku?

Vědomí, že není sám. Že má kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi takového, jaký je. A vědomí, že mu je nablízku náš dobrý Bůh, který s ním nikdy nepřestane počítat.

Děkujeme za rozhovor!

Svědectví P. Jozefa o povolání ke službě kněze a misionáře si můžete poslechnout na stránkách Radia Proglas v pořadu "Kříž je znamením Božího požehnání": http://www.proglas.cz/detail-poradu/2013-12-08-17-00.html


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012