Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
05.08.2009, kategorie: Rozhovory

Rozhovor s P. Romanem Dvořákem

O DCM, DCŽM, zkušenostech i vizích
Rozhovor s P. Romanem Dvořákem

Romane, v jakých farnostech jsi doposud působil? K jáhenské službě jsem byl ustanoven v Táboře a okolí (především Sezimovo Ústí, ale vypomáhal jsem i v některých dalších farnostech. Zde jsem zůstal i dva měsíce po kněžském svěcení, ale poté jsem byl přeložen do Písku, odkud jsem se věnoval ještě farnostem Kestřany a Čížová. Příležitostně jsem vypomáhal i na dalších místech. Po třech letech jsem byl ustanoven kaplanem v Prachaticích, Husinci, Chrobolech, Strunkovicích nad Blanicí a administrátorem farností Lažiště a Záblatí. Od října 2008 jsme z Prachatic spravovali ještě farnosti Vitějovice, Frantoly a do března 2009 i Lhenice. Zní to jako telefonní seznam, ale na všech těchto místech jsem se setkal s konkrétními lidmi, kterým jsem chtěl sloužit. A každém z působišť jsem zároveň patřil mezi spolupracovníky biskupa na poli péče o mládež. Existuje biblický verš, který Tě určitým zvláštním způsobem provází? Verš, který mě provází celou dobu mého kněžství a který mě oslovuje i dnes je 1 Tim 1,15: „Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky!“ Krásný je i celý kontext, kdy autor mluví o tom, jak se evangelium právě na něm projevilo. Písmo je ale plné krásných textů a směr mi dávají i mnohé další. Jaká byla Tvoje první reakce, když ses dozvěděl, že se budeš starat o mládež v českobudějovické diecézi? Jak už to bývá – smíšené pocity. Radost z důvěry, kterou mi biskup dává, radost z možnosti věnovat se mladým lidem. Na druhé straně na mě doléhala zodpovědnost, protože kdo z nás přesně ví, co a jak by se mělo dělat? Zároveň si uvědomuji, že v práci s mládeží je možné mnoho pomoct, ale také nadělat mnoho chyb, které se jen těžko řeší. S jakým očekáváním se vrháš do této netradiční role? S velkým. Jsem optimista se smyslem pro realitu. Nedělám si tedy iluze, že by najednou všechno šlo a všichni mladí by chtěli Krista následovat. Na druhé straně jsem sám žil bez Krista a jako mladý středoškolák jsem mohl začít nacházet veliký poklad, který nám Bůh v Kristu dal. Jsem přesvědčený, že každý může tento poklad objevit a moje očekávání je, že se nám bude dařit naše kamarády a přátele k Bohu – největšímu bohatství – přivádět. Máš nějaké obavy? Mám mnoho obav, ale jak už jsem zmínil, jsem optimista. První obava je moje nedostatečnost a také to, abych byl dobrým nástrojem v Božích rukou. Ty ostatní jsou různého druhu a čtenáři mi mohou pomoci především v jedné: Je ještě zájem o Krista a prohloubení života s ním? Pokud ne, moje služba tím sice nekončí, ale stává se náročnější. Pokud ano, pak se mnoho mých obav rozplývá! Na jakých akcí mládeže jsi byl, ať už jako účastník nebo organizátor a která se ti nejvíce vryla pod kůži? Jako mladý křesťan jsem se (s počátečním ostychem) začal účastnit pravidelných setkávání na faře a to bylo moc důležité a přínosné pro můj život víry. Společně jsme se pak vydávali nejen na diecézní setkání mládeže, ale také na víkendové pobyty v naší diecézi. Co se týká národních a nadnárodních akcí, jmenoval bych celostátní setkání mládeže na Svaté Hoře, ve Žďáru nad Sazavou, celostátní setkání animátorů v Třešti, Světové sny mládeže v Římě, Kolíně nad Rýnem nebo loňský Activ8. Aktuálně jsem se vrátil z ENTER campu v Bavorově, kde jsme pořádali setkání pro cca 65 mladých lidí ve věku 15-22 let. Z ohlasů se mi jeví jako povedené. Pokud jde o „nej“, asi nekážu vybrat jediné. Každé mělo něco. Kdo chce, můžeme se setkat o mluvit o tom. (úsměv) Máš nějaké vize, jakým způsobem bys chtěl DCM a DCŽM vést? Moje vize je jasná. Bůh je jednička a já to chci ukazovat všemi možnými způsoby mladým lidem. Tedy cíl kam jít je jasný – za Kristem. Jak? Na to nám dal svého Ducha svatého a podle něj chci vést i DCM a DCŽM. Kdo budou Tvoji nejbližší spolupracovníci? V první řadě jsem já sám spolupracovníkem, a sice diecézního biskupa Jiřího Paďoura. Ten pověřil na biskupské úrovni oblastí mládeže svého pomocného biskupa Pavla Posáda. Mě pak pověřil jako „výkonnou jednotku“, jako ředitele DCM a DCŽM a jako moderátora pastorace mládeže. Tedy biskupové jsou v první řadě Ti, se kterými musím a chci spolupracovat. Protože péče o mládež se odvíjí na mnoha úrovních a k nelibosti mnohých se neobejdeme bez administrativy, nemohu vše zvládnout sám. Na Diecézním centru pro mládež, které sídlí v Č. Budějovicích jsou mými spolupracovníky Pavel Pokorný a Vlastimil Sekyrka. Na Ktiši, kde je Diecézní centrum života mládeže, bude při přípravách a chodu domu se mnou spolupracovat tým ve složení Eva Faldíková, Marek Novák a Jan Děd. V každém vikariátu biskup přizval ke spolupráci některé kněze a i ti jsou těmi, s nimiž chci být v kontaktu. Kromě DCM jsou ještě na úrovni diecéze pověřeni specifickou pastorací Katechetické středisko a Diecézní centrum pro rodinu. Spolupráce s těmito centry je pro mě také nutná. Víš, co konkrétně budeš dělat v nejbližší době? Už jsem zmínil, že jsem se vrátil z ENTERu. Teď se potřebuji zorientovat v tom, co je kde rozpracováno, co je potřeba dodělat a zároveň se musíme dát do přípravy nadcházejícího školního roku. Hned v září nás čeká návštěva papeže Benedikta XVI., při níž proběhne také program pro mládež. Na školní rok připravujeme kurz pro animátory a Školu pro partnery o tom, co je důležité pro kvalitní růst partnerských vztahů. Mimo to se chci vydat po diecézi, abych mapoval možnosti a potřeby mladých lidí.


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012