Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
19.01.2010, kategorie: Rozhovory

Rozhovor s Vendy

Vendula Krůlová
Rozhovor s Vendy

Nejprve nějaké personálie: Kolik je Ti let, odkud pocházíš, co jsi studovala, kde jsi pracovala, zda jsi nebyla angažována v nějaké politické straně před rokem 1989, ať máš i tu lustraci z krku hned na začátku.

Je mi krásných třiadvacet let, čili jsem se narodila ještě před rokem 89. Když jsem ve třech začala pořádně žvatlat, chtěli mě do strany, ale už bylo pozdě. Cinkání si ovšem nepamatuji. Pocházím z pardubického kraje, kde o pár dubů dále je městěčko na dlani – Přelouč. Ve svých sedmnácti letech jsem přestoupila na Biskupské Gymnázium Bohuslava Balbína v Hradci Králové, kde jsem zažila svá tři poprvé – brigádu, křest a maturitu. Za svůj krátký život jsem stačila objevit světa kraj, ale trvalou práci jsem našla až minulý rok v Brně, kde jsem pracovala v Konventu minoritů v Brně a v nadaci Fons Salutis.

Jak se cítíš v Jižních Čechách?

V Jižních Čechách se cítím jako doma. Už na internátě mě díky mému příjmení Krůlová, které popletli, dali dohromady s děvčaty od Krumlova. V té době si mysleli, že jsem dívka velmi tichá, což se rychle vyřešilo a vznikla z toho živá přátelství trvající až dodnes. Čili Jižní Čechy? Bezkonkurenční:)

Jaká je Tvá oblíbená kniha, hudební skupina či zpěvák, film nebo seriál, světec či jiná významná osoba?

Bude to znít asi trapně, poněvadž to je většinou taková odpověď, kdy člověk neví, co by napsal, ale zamilovávám se do četby Bible, která se začíná stávat i mou oblíbenou. Jinak oblíbené jsou samozřejmě různé jazykové knihy a cizojičná literatura. Jako hudební skupina vítězí stále U2, přičemž jsou ale i dny, kdy je vůbec nemusím slyšet a pustím si třeba svého milovaného Paganiniho, nebo Vivaldiho, popřípadě nějaké SKA, či chorál … V tomto směru mám velmi široký repertoár a potěší mě jak hudba klasická, tak i moderní. Teď už se na TV moc nedívám, ale když můžu, ráda si pustím nějaký dobrý film, ale asi nemám žádný oblíbený. Po spolubydlení s mou milou kamarádkou jasně vítězí film Picassova dobrodružství. Takovou chujovinu totiž svět nezažil a je to naprosto geniální parodie se symbolikou, která čouhá z každé scény. (editováno r. 2013)  Ale zpět k církevnímu prostředí. Mezi mé milované světce patří svatý Filip Neri, svým nezdolným humorem a nepochopitelnou poslušností, Edith Stein svou touhou po pravdě, přijetí a absolutním teologickým nazíráním, Marie Magdaléna svou minulostí, odevzdaností a lásce k Pánu Ježíši a Eulálie z Meridy, kterou jsem náhodně potkala v knize o svatých a zaujala mě velmi ...

Proč si se rozhodla pro práci v týmu na Ktiši?

Chtěla jsem si zkusit práci s mládeží a zároveň jsem cítila potřebu prohloubit svůj duchovní život. Chtělo se mi z víru velkoměsta se vrhnout do nové výzvy – samoty. Chtělo se mi odpoutat od svého chtění, a tak už jsem nechtěla, ale rovnou jsem se do toho vrhla.

Co od toho očekáváš?

Už asi nic neočekávám, ale spíš přijímám, jak to je. Snažím se prohloubit vztah s Pánem, s čímž souvisí, že se to snažím nechat na Něm, a tak přijímám, co přichází a vzdávám se někdy těžce toho, co musí pryč ...

Jak jsi zatím spokojena?

Jsem spokojená. Zpočátku jsem měla malou krizi, přeci jen je to změna. Život na vesnici versus život v Brně, věčná společnost a pozornost versus samota. Ale zlepšilo se to. Vesnice se mi líbí, do města se dostanu a sama už se také necítím, čili je to fajn a hlavně lidé, se kterými jsem se tu měla možnost potkat, jsou skvělí. Odlišní, ale skvělí.

Máš nějaké přání nebo vytyčený cíl, kterého bys chtěla během svého týmáctví dosáhnout?

Jak už jsem psala, hlavně, aby v tom všem byl On a pak už je jedno, čeho dosáhnu, protože On mi pomůže. No, tak to přání: Vyrůst. Vyrůst tak, abych nezapomínala na to, že jsem stejně pořád jenom děcko. A nějaká machrovinka z dnešního rozjímání, abyste měli i interaktivní četbu: Jan 3, 30 :) Myslíte si, že si to s mým přáním odporuje? …

Jaké prvky obdivuješ na mládeži?

Obdivuji jejich živost a spontánnost, i když u některých je to už často potlačované, což mě mrzí. Hlavně, abychom vypadali jako dospělí … Ale to je přeci nuda, ne? :) Také obdivuji jejich nadšení. No a hlavně obdivuji to, když někdo dokáže být svůj i se svou omezeností. Bylo by toho ještě hodně, ale teď mě už zrovna nic nenapadá.

Co Ti naopak na ní vadí?

Vadí mi častá nepozornost a když někdo neovladatelně vyrušuje na úkor práce druhých, to už posléze v duchu pěním a snažím se to nějak ukočírovat.

S kým budeš mít další rozhovor?

S šéfredaktorem tohoto plátku (myšlen zpravodaj DCM, pozn. redakce) a s moderátorem Českého rozhlasu v Českých Budějovicích. Zařídíte mi to? (smích)


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012