Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
13.09.2013, kategorie: Událo se

V rytmu samby

dojmy ze Světového setkání mládeže v Riu
V rytmu samby

 

Tyto prázdniny jsem měla možnost přožít snad jedny z nejkrásnějších dní v mém životě. Účastnila jsem se Světových dnů mládeže v Brazílii. Dlouho mi vůbec nedocházelo, že je to skutečnost. Byla to pro mne opravdu ohromná zkušenost a proto bych se s vámi chtěla o pár dojmů podělit.

Tak jako každé světové setkání i toto bylo rozděleno na dvě části. První týden se konal předprogram v brazilských diecézích a další týden jsme se přesouvali na hlavní program s papežem Františkem do Ria de Janeira. Již jsem se zúčastnila dvou světových setkání a zatím pro mne vždy byla nejpoutavější ta druhá hlavní část setkání. Ale letos tomu bylo naopak. Totiž farníci z našeho hostitelského města Barra do Piraí nás tak neuvěřitelně vlídně přijali mezi sebe, že se mi ani nechtělo odjíždět. Nikdy jsem takovou vřelost u nás v republice ani jinde nezažila. Na to nezapomenu. Naše domácí paní Gisa byla naprosto skvělá. Když začala své boky vlnit v rytmu brazilské samby, vůbec byste do ní neřekli, že je jí osmdesát let.

Celkově mi přijde, že se k sobě brazilští křesťané chovají moc hezky. Když přijdou do kostela pozdraví se spolu, řeknou si co nového, zasmějí se. A vše mi přišlo naprosto upřímné. Vtipné je, že při pozdravení pokoje musí farář skoro čekat, než se všichni doobjímají a opět se připraví k modlitbě. Co se mi na jejich mši v kostele moc líbilo, je hned na úvod jejich hudebně zpracované a zpívané „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“. Když pak začali tleskat na přivítání Ducha Svatého mezi nás, byl to pro mne až dojemný pocit. Bohoslužbu tam opravdu prožívají hodně emočně.

Další silný zážitek mám z večerní vigilie v Riu, která probíhala na pláži Copacabana. Sešli se zde přes 3 miliony mladých lidí a dalo by se tedy předpokládat, že to bude dosti šrumec. Ale jakmile nás papež vybídl k tiché adoraci, vše ustalo a já slyšela jen vlny oceánu, klidný vánek a občas i helikoptéry, které brázdily noční oblohu. Přála bych to každému zažít. Byla to naprostá nádhera, pozorovat tolik mladých lidí z celého světa v takovém klidu a míru. A dodalo mi to nové odvahy, že mladí křesťané tu na zemi jsou a není jich málo. A proto je třeba abychom naše životy opravdu nějak naplno a smysluplně využili a nebáli se ozvat v pravou chvíli a tím usilovali o lepší a pravedlivější svět. Protože hlas 3 a půl milionů lidí snad nemůže být zameten do kouta tak lehce. Tak vzhůru do toho! Ať v rytmu samby či naší české polky. Kéž nám Bůh pomáhá.

Eva Hlaváčová, účastnice setkání v Riu


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012