Závěr tříletého animátorskeho kurzu na Ktiši
Ve dnech 12. – 14. června 2009 se uskutečnilo poslední setkání tříletého animátorského kurzu, který byl realizován v DCŽM Ktiš. Zhruba dvacet mladých, kteří ho absolvovali, mají na svém diplomu jako poslední v této diecézi přívlastek „tříletý“, neboť v průběhu let se ukázalo, že by neškodilo zkusit dvouletý model formace animátorů, a u něhož jsme již zůstali. Vlastně náš paralelně probíhající kurz na Pelhřimovsku potvrdil, že procento těch, kteří skončí v době jeho trvání, bylo u dvouletého kurzu, na rozdíl od těch předešlých, v podstatě nulové.
Ale zpět k náplni víkendu. Na pozdní páteční večer a nastávající noc připravili Honza Děd, vysloužilý animátor, který kurz animátorů IV doprovázel svou radou a aktivní účastí při utváření programu a nový týmák Marek Novák, jenž předešlá léta působil v ADCM Nazaret v Praze, noční zážitkovou hru. Ta obsahovala několik zajímavě rozvrstvených technik, kdy pod „hábitem tmy“ si účastníci měli říkat o sobě pravdu, co k sobě cítili a co prožívali, jak by hodnotili jednotlivé účastníky kurzu atd. Tato hra, nebo-li poznávací a komunikační aktivita, se setkala s velikým ohlasem. To jsme mohli pozorovat při rozhovorech nejen v autech, kdy jsme kolem druhé hodiny ranní sváželi naše animátory nazpět na Ktiš, ale také během následujícího dne. Tato aktivita byla sice zařazena na samý závěr kurzu, kdy už by se mohlo jevit, že těžko pak lze něco změnit v této skupině, přesto však leckterým pootevřela oči v nahlížení na sebe sama.
Vrátíme-li se ještě k Honzovi Dědovi - který po dobu tří let spolupracoval na přípravě programu pro různé skupiny mladých a zejména animátorů na Ktiši jako animátor a dobrovolník a kterého spíše všichni znají pod přezdívkou „Dědek,“ jež není odvozena od věku či vizáže tohoto jedince, poněvadž ani jedno ze zmíněných kritérií zatím nesplňuje - tak na něho lze prozradit, že je zhruba od poloviny července posilou ktišského týmu jako řádný zaměstnanec.
Co se týče programu víkendu, tak základní body zůstaly. Jelikož ale v sobotu 13. června mělo být svěcení nových kněží pro naši diecézi, rozhodli jsme se, že se s celou animátorskou skupinou a P. Jaroslavem přemístíme na dopoledne do katedrály sv. Mikuláše v ČB, kde svými modlitbami a účastí podpoříme nové čtyři služebníky (Jana Hambergera, Josefa Prokeše, Stanislava Brožku a Petra Hovorku) na vinici Páně.
Po slavnostním obřadu jsme se opět vrátili do DCŽM Ktiš, kde jsme pokračovali přednáškou o léčivé moci smíchu. Přednášku vystřídala hra zaměřená na pohybový i „intelektový“ aparát a byla pod taktovkou Honzy Čandy.
Jelikož počasí se tvářilo příznivě, mohli jsme povečeřet venku u táboráku a příjemně pohovořit o zážitcích z předešlých lekcí nebo o tom, co jsme společně prožili při CSM v Klokotech.
Večerní modlitbu si připravil animátor Honza Čanda, poněvadž byl tentokráté vedoucím přípravného týmu animátorů, a to skutečně neotřelým způsobem. Velice citlivě a názorně využíval kontrastů světla a tmy a jejich symboliky v životě křesťana. Potřebnou atmosféru dotvářelo prostředí kostela, v němž se postupně během modlitby rozsvěcovaly svíce v rukách všech animátorů a nakonec i starý velký lustr s voskovými svícemi. Do nočního ticha se linuly melodie z Koinonie a my mohli prožívat duchovní hloubku a vzájemnou propojenost.
Nakonec sobotního dne jsme se sešli v jídelně, společně pohovořili a zazpívali. Ano, nač to tajit, také se trochu popíjelo: Podával se vynikající jablečný džus, studniční voda a čaj. Kde který milovník alkoholických nápojů by neuvěřil, že příjemná atmosféra se dá vytvořit i za doprovodu těchto nápojů.
Dotkneme-li se ještě stravování o víkendu, tak naše nasycení se postaral František Labač. Soudě dle zbytků, které vlastně nebyly, se strefil do našich chuťových představ. Jeho přehled a schopnosti v oblasti vaření jsou obdivuhodné. Kdo je líný listovat nějakými kuchařkami, stačí, když se Františka zeptá na způsoby přípravy a množství ingrediencí, a František ho z hlavy naprosto přesně zasype množstvím informací, jak se s vařením a pečením vypořádat. Sám jsem to tak učinil a mám dojem, že jsem téměř připraven na státní zkoušku z vaření.
V neděli dopoledne jsme i s obcí oslavili Den Páně v místním kostele. O hudební doprovod připravili při mši se postarali animátoři. Po obědě následovalo hodnocení a pak odjezd.
V závěru našeho vzpomínání a hodnocení bychom rádi poděkovali všem, kteří po celá ta léta doprovázeli tuto animátorskou skupinu. Jmenovitě děkujeme týmákům Lucii Protivínské, Milanu Zimčíkovi, Jiřímu Ječmínkovi, Ondru Pöschlovi, Vojtu Šimkovi, Petru Kahounovi, Petru Talachovi, Marušce Šindelářové a také současným týmákům.
Za DCM V. Sekyrka a P. Pokorný