Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
19.09.2014, autor: Kristýna a Lucie, kategorie: Událo se

Zážitkový víkend na Ktiši

pro Sušické spolčo
Zážitkový víkend na Ktiši

Všichni nedočkavě přešlapují před farou. Je pátek 12. září čtyři hodiny odpoledne a 17 dívek a kluků již netrpělivě očekává, až se všechny auta rozjedou směr Ktiš. Po chvíli skutečně vyjíždíme a po dlouhé cestě jsme konečně v cíli. Přivítá nás čerstvý vzduch a krásná příroda. Rozloučíme se s rodiči, kteří nás sem dovezli, a hned na to už se ubytováváme v útulných pokojích na faře. Následně jsme svoláni do klubovny, kde nás čeká seznamovací hra ve formě „facebookového“ představování. Systém spočíval v tom, že jsme do ostatních „šťouchali“a nechali je vyplňovat vlastní profil, který jsme dostali a který byl napsán formou dotazníku, v němž bylo několik otázek tykající se nás samotných. Poté jsme společně hodnotili, zda jsou údaje pravdivé či nepravdivé a výsledky jsme si vyvěsili. Mě samotnou překvapilo, co si o mých koníčcích a oblíbených věcech myslí ostatní. Někdy měli pravdu, ale byly i odpovědi, které nebyly správné. Po večeři jsme se přemístili do kaple na faře, kde jsme první den zakončili mší svatou.

Sobotní ráno je pro nás všechny překvapením. Hned po budíčku (5.00), jsou nám zavázány oči a jsme svoláni do jídelny, kde nám je oznámeno, že dnešní den až do oběda strávíme se zavázanýma očima. Já osobně jsem vyděšená samotným faktem, že půlku dne strávím ve tmě a nedovedu si představit, jak takový den bude probíhat. Po náročném oblékání nás čeká dobrodružná cesta, celá se zavázanýma očima a s několika málo zastávkami, kdy se prověřují znalosti ze školy nebo šikovnost. Sami si (pod dohledem vedoucích) naštípeme dřevo, připravíme oheň a na pánev rozklepneme vejce. Po chvilce už les zavání smaženými vajíčky, jež si dáme s chlebem a jako dezert dostaneme jogurt, kterým musíme nakrmit své kamarády (vše stále po slepu). Někdo skončí o něco špinavější než ostatní, ale opět společně pokračujeme v cestě, při které se většina z nás vystřídá na místě navigátorů ostatních. Občas narazíme do kamene či pařezu, ale i tak je pro nás tato procházka hlubokým zážitkem, na nějž dlouho nezapomeneme. Okolo oběda už se postupně vracíme směrem k faře a téměř u cíle je nám povoleno sundat si šátky. Jsme rádi, že opět vidíme. Moje pocity jsou smíšené, jsem vyčerpaná, ale zároveň ráda, že jsme to společně dokázali. Nebylo to jednoduché, téměř polovinu dne nevidět, chodit pouze podle hlasu ostatních nebo díky vlastní intuici. Bylo těžké věřit, když nevidím i důvěřovat druhým, že nás vedou dobře. Ale i přesto všechno těžké nás tato aktivita stmelila v jeden kolektiv, který umí každý svůj krok dobře promyslet, protože kdyby tomu tak nebylo, asi bychom skončili s modřinami.

Hladoví se vrháme k obědu a navzájem si vyprávíme zážitky z dopoledne. S plnými žaludky si jdeme užít odpolední klid, při kterém někteří hrají deskové hry, jiní spí či si povídají. Po odpočinku je připravena strategická hra, u níž se projevují schopnosti taktizování a přemýšlení několik tahů dopředu, stejně jako schopnost reagovat na změnu situace. Je dohráno, poražení gratulují vítězům a pomalu se schyluje k večeru. Následuje vrchol víkendu - hra a adorace.

Hra začala tím, že jsme se v tichosti sešli v jídelně, kde jsme dostali voskové destičky, do kterých jsme o samotě vyryli dvě věci, které jsou pro nás v životě nejdůležitější. Pro mne bylo z počátku těžké vybrat ze svého života dvě nejdůležitější věci, ale po chvíli jsem měla jasno. Následně jsme se přesunuli ven, kde bylo pokračování. Úkolem bylo dostat se přes území „čarodějky“ a ochránit svůj plamen svíce, který představoval světlo našeho života po celou cestu. Hra probíhala v naprosté tmě za zvuku bubnů a světla pochodní a vrcholila příchodem do kaple a adorací, která byla velmi emotivní pro nás všechny. Byla to dalších z mnoha krásně prožitých chvil s Pánem. Večer jsme tak opět zakončili v kapli, ale tentokrát písněmi a žalmy.

Poslední den začal ranní modlitbou a snídaní. Byl čas sbalit se a uklidit pokoje, v nichž jsme byli ubytováni. Vzápětí se ukázala naše kreativita. Tvořili jsme koláže o prožitém víkendu na Ktiši. Po prezentaci našich výtvorů byla mše svatá a po ní výtečný oběd. Pomalu, ale jistě se naše víkendovka blížila ke konci. Začali přijíždět rodiče pro mnohé z nás a my se loučili s okolím a se skvělými lidmi z Ktiše.

Pro všechny z nás to byl nezapomenutelný víkend, ze kterého jsme si odvezli spousty zážitků, posílili svoji víru, ale i přátelství mezi námi a hlavně zažili spousty nezapomenutelných chvil mezi sebou a s Pánem! Díky!

Kristýna Berková, Sušice


Naše ,,spolčovní víkendovka“ začala společným příjezdem do Diecézního centra života a mládeže v obci Ktiš, v horách za Prachaticemi. Víkendovky se zúčastnilo 18 mladých, včetně těch, kteří chodí do tanečních. Po večeři jsme se přesunuli do společenské místnosti s názvem ,,Jeruzalém“, kde nám nečekaně zabavili telefony, veškerou elektroniku a hodinky, ("za což jsme byli všichni samozřejmě strašně rádi)“. Po různých společných hrách nám dali čas, abychom se více seznámili a poté společně slavili mši svatou při které nám P. Tomas vyprávěl o tom, jak se ve společenství scházíme, aby jeden druhého nesl, když je slabí. 

Ranní budíček byl ještě za tmy, asi okolo páté. Nikdo nevěděl, kolik vlastně bylo hodin. Hned ještě v nočním úboru nám zavázali oči a po slepu, jsme se museli obléct, obout a vyrazit na slepou, hlavně špinavou a namáhavou, cestu, nejen lesem, ale i mokrou trávou a houštím. Krmili jsme jeden druhého po slepu jogurtem, udělali oheň a opekli vejce, které jsme si také navzájem dávali víceméně do úst. 
Vrátili jsme se po 4 hodinách vyčerpání a špinaví akorát na oběd. Po výborných špagetách jsme měli asi dvě a půl hodiny čas a pak jsme hráli společnou hru s názvem INVESTICE, kde jsme hospodařili, válčili a víceméně se mezi sebou domlouvali proti ostatním. 

Po večeři byla hra jménem ČARODĚJKA, která nás nesměla vidět ani mrknout, protože jinak by nám sfoukla svíčku, která pro nás ve hře znamenala život. Pokud nás někdo viděl se zhasnutou svíčkou, měl by nám pomoci a tím jsme vlastně byli závislí na ostatních. Konec hry byl v kapli na faře, kde měl P. Tomas Van Zavrel adoraci a po zpívaných chválách za doprovodu kytary jsme mohli buď zůstat v kapli, nebo jít spát. 

Ráno byl oficiálně budíček až v devět, což bylo dobré. Pro mě budíček nebyl tak drastický, protože jsem se probudila brzy a už asi v šest hodin jsem byla v kapli; asi do sedmé hodiny jsem šla dobrovolně pomáhat škrábat brambory, aby byl oběd připravený včas. Po oficiálním (a velmi hlasitém) budíčku byla ranní modlitba v kapli. Před snídaní a po snídani jsme šli uklízet pokoje a sbalit si své věci. Následovala mše svatá celebrovaná P. Janem Mikešem ve farní kapli a poslední oběd v Ktiši. Pak už jsme jen čekali na odvozy domů. Byla to nádherná víkendovka. Všichni odjížděli s krásnými zážitky. 

Na závěr bych chtěla za všechny poděkovat všem našim řidičům, ale hlavně Zdišce, Markovi, Mirce a týmu na Ktiši, kteří pro nás připravili vynikající víkendový program. Všichni jsme si vážili, že nám věnoval čas i P. Tomas v pátek a sobotu až do noci, aby se pak vracel do Sušice a v neděli brzy ráno sloužil první mši sv. Moc se nám tam všem líbilo a určitě pojedeme na podobnou akci zase. Na Restartjunior jsem se už přihlásila. 

Lucie Belfínová, Kolinec

12.09.2014 19:00

Sušické spolčo na víkendovce

Sušické spolčo na víkendovce
Ktiš

Ve dnech 12 - 14. září přijela na Ktiš mládež ze Sušice, aby zde strávila společný zážitkový víkend...

autor: -all-

 

© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012