Hlavní menu:

 
Bookmark and Share
05.01.2012, autor: -vk-, kategorie: Rozhovory

Ze zahrady na ulici

Rozhovor s Pepou Prokešem - spirituálem Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích
Ze zahrady na ulici

Odkud pocházíš?

Z Rudolfova.

Co si vybavíš, když se řekne slovo „služba“?

Kinského zahrada v Praze, kudy jsem jako vysokoškolák chodil na fakultu a rozhodoval se, zda se mám stát knězem. A tam jsem se každé ráno modlil: „Tobě chci Bože sloužit celým srdcem, celým tělem, celou duší, celou silou. Tak mi, prosím, ukaž jak.“ A od té doby, se tento rozhovor o službě rozvíjí každý den dál. Takže teď to opakuju, už ne v Kinského zahradě, ale v Kněžské ulici, když jdu ráno do školy.


 

Jak to chodí, že se z kněze stane kooperátor/ kaplan pro mládež?

Je to rozhodnutí Otce biskupa.

Jak už jsi dlouho v tvé farnosti?

Čtvrtý rok.

Co tě na kněžské službě nejvíce naplňuje?

Osobní vztah s Ježíšem. Po pravdě řečeno, nejraději mám ten den v měsíci, kdy se mi podaří utéct z města do lesa, mohu být celý den v tichu a modlit se.

Ale samozřejmě, že veliké naplnění mi přináší taky konkrétní práce s lidmi. A tady si nejvíce cením toho, že to je práce tvůrčí. Stále je třeba revidovat, jestli je to ještě života schopné, jestli už to nekamení. To je sice docela obtížné, ale zároveň dost dobrodružné.

A co je pro tebe těžší?

Únava, že je práce více než se dá zvládnout a že musím často říkat ne.

Jak se projevuje práce s mládeží ve farnosti?

Hlavní podíl zabere a spotřebuje Bigy, ale k tomu se hned přidávají ostatní středoškoláci a Studentské středy. Hodně v centru je taky příprava katechumenů na křest a příprava na biřmování. Více na www.studentskestredy.cz.

Seznámil jsi se s nějakými zajímavými lidmi?

To určitě ano. Především se zajímavými mladými lidmi. Ti mi dodávají radost mládí. Moc si taky vážím spolupracovníků. Třeba u mnoha kolegů učitelů nacházím hodně inspirace. A protože děláme taky debaty o křesťanství, setkal jsem se s mnoha zajímavými hosty. A než vystoupili na jeviště, mohl jsem s nimi strávit nějaký čas sám. A těchto rozhovorů si velmi vážím a hodně mě posunuly dál.

Vzpomeneš na veselou historku, která tě opravdu pobavila?

Vystoupili jsme z vlaku v Nové Cerkvi. Nandali si batohy a pak jsem biřmovance a katechumeny připravil na sedmi kilometrový pochod na faru. Když jsme asi za 15 minut stáli před farou, jeden mladík, který měl být za týden pokřtěn, se divil: „To už jsme tady?“ Tak jsem mu odpověděl: „XY, ty jsi mi věřil, to jsi nepoznal, že to nemyslím vážně?“ Mladík opáčil: „A to mi chceš jako říci, že až se v sobotu nechám pokřtít, tak mi pak řekneš, jé, tys mi věřil?“

Je akce, na kterou obzvláště rád vzpomínáš?

Asi na víkendy s Bigy na Hosíně a na Bigytábor.

Jak bys povzbudil a před čím bys varoval případné uchazeče o práci v církvi?

Osobně musím říci, že je to práce velmi zajímavá, dynamická a rozvíjející. A taky v ní o něco jde. Tedy o Boží věci a o rozvoj nových lidských životů. Je to ale těžší než jsem čekal. Mnoho věcí, které ve světě fungují, v církvi moc nejdou.

Jak vnímáš celonárodní pastoraci mládeže ze své pozice?

Vidím hodně důležitou roli školství. To je místo, kde se dá udělat nejvíce. A naše společnost to také tady nejvíce potřebuje.

Jaká vidíš úskalí v práci s mládeží?

Uzavřenost do sebe, sebe opečovávání se.

Co je na mládeži pozitivního či na práci s ní?

Vidí svět novýma mladýma očima, jsou zdravě kritičtí, nebojí se nových věcí, jsou nadšení. A také jim není lhostejný svět kolem nás.

Máš oblíbenou věc, zálibu, film, … která tě prostě potěší?

Lezení po horách, kolo, plavání, modlitba v přírodě.

Co tě v životě nejvíce dostalo? (Nějaká záludnost, kterou na tebe kdo přichystal … ?:)

Že jsem se stal knězem.


© Design, redakční systém: WebDesignum 2008-2012